loading

Podnikatel musí mít byznys v genech

Donec orci eros, tristique sit amet odio vitae, auctor pharetra nisi. Mauris ornare euismod lorem et fringilla. In nec bibendum enim, id lobortis enim. Sed ac faucibus lectus, vitae imperdiet elit.

Srp 28, 2018 Nezařazené 0 comment

Podnikatel musí mít byznys v genech

Milan Chvalina je životní optimista, i ve špatném hledá a nachází to dobré. Přiznává, že je to někdy až zničující, ale v jeho případě vedl tento přístup k prosperující firmě s ročním obratem 240 milionů korun a stovkou zaměstnanců. Společnost Chvalis se specializuje na hydrauliku a už při pohledu na její sídlo je zřejmé, že rostla postupně − pěkně od nuly. Stejně jako vybočuje z řady majitel, ani firma nestojí v průmyslové zóně nebo v rekonstruované fabrice z dob socialismu, jak je v Česku časté.

Většímu veřejně přístupnému prostranství na okraji Hoštky, která leží na prahu Českého středohoří, vévodí modré baráky s nápisem Chvalis. Podél místní vozovky vytvořily samostatný blok s jakýmsi náměstíčkem uprostřed.

Tak jak firma rostla, její zakladatel Chvalina postupně kupoval vybydlené domy nebo volná prostranství a stavěl či rekonstruoval na nich objekty pro svoji firmu. Takže do Chvalisu se nevjíždí přes nějakou podnikovou bránu, ale stačí se na náměstí zastavit a zvolit ten správný barák. Na výběr je jich pět.

“Když mi v Hoštce starostka nabídla rozpadající se dům ještě z první republiky, já ho opravil a do dvora přistavěl dílnu, tak jsem si v roce 1996 myslel, že mi to bude stačit do důchodu,” vzpomíná byznysmen. V současné době už v prvním vnitřním traktu stojí další patro, na místě bývalé skládky pro údržbu silnic vyrostly v roce 2001 výrobní hala, prodejna, sklad a kanceláře.

A před deseti roky hned v sousedství další dva patrové objekty, v nichž je mimo jiné školicí středisko včetně prostor na ubytování pro ty, kteří přijíždějí na školení z celého Česka. “Jsem takový budovatel, rád stavím baráky. To je moje nemoc.”

Milan Chvalina

Zbylou smetanu se rozhodl slíznout sám

Přitom podnikat začal Milan Chvalina vlastně v pět kilometrů vzdáleném Štětí. Pracoval tam v Severočeských papírnách a hned v roce 1990 si vyběhal živnostenský list. “Ještě na to nebyl žádný formulář, tak mi na národním výboru dali jen takové potvrzení, že mohu soukromničit. A já byl zaměstnaný a zároveň jsem zkoušel, zda bych se uživil sám.” To ale trvalo jen krátce, Chvalina totiž dobře znal papírenské provozy, takže v rámci outsourcingu se staral o hydrauliku ve výrobních linkách nejenom ve Štětí, ale i jiných papírenských podnicích v tuzemsku. Údržba a dodávky náhradních dílů počátkem 90. let uživily pod jeho vedením 15 lidí.

A proč se vlastně rozhodl podnikat? “Za komunistů jsem podal několik zlepšovacích návrhů. A abych za ně dostal zaplaceno, musel jsem je uskutečnit, vypočítat jejich přínos, úspory a podobně. Tak mi docvaklo, že bych takhle mohl pokračovat, vždyť jsem měl vyzkoušené, že dokážu své nápady realizovat od začátku do konce.”

K rozhodnutí osamostatnit se přispělo pochopitelně víc podnětů. Chvalinův otec před rokem 1948 podnikal, měl stavební firmu o sto lidech a Milan doma slýchal, jaké to bývaly časy… Zaujalo ho, že by mohl zodpovídat sám za sebe, nemusel by nikoho poslouchat a s nikým se o svých nápadech dohadovat. “Přiznám se, měl jsem obavy. Ale zalíbilo se mi, že pokud zbude nějaká smetana, tak si ji slíznu sám.”

Od servisu k vlastnímu vývoji a výrobě

A smetana zbývala, firma expandovala, a když ve štětských papírnách dostal výpověď z nájmu, hledal v tom špatném to dobré, jak je jeho krédem. Ztráta prostor ho nakopla a začal uvažovat ve větším. A stejně tak se začátkem 21. století po dostavbě nových dílen rozhodl víc rozkročit i v podnikání. Zpočátku se společnost chvalis zaměřovala na komplexní servis a údržbu, včetně náhradních dílů a oprav pro průmyslové podniky. Od roku 2002 přidal její zakladatel vývoj a výrobu hydrauliky pro nejrůznější zákazníky a projekci a výrobu hydraulických systémů a agregátů pro české výrobce kolejových voidel. V současné době jsou hydraulické systémy Chvalis v mnoha výrobcích. Například v malých vodních elektrárnách na českých řekách, ale i na zahraničních, třeba v Lotyšsku a Jižní Americe, nebo v dieselových lokomotivách a kolejových vozech, které také jezdí na železnicích v Česku i zahraničí.

“Mám radost, že jsme se dostali z firmy, která zabezpečovala servis, vyrostla na údržbě hydraulických, pneumatických a mazacích systémů, mnohem dál, k vlastním produktům. Sami nyní vymýšlíme nové hydraulické systémy a agregáty na klíč. S tím se rád pochlubím.”

Servis samozřejmě zůstal součástí firmy. Zaměstnanci Chvalisu jej dál poskytují papírenským firmám, ale také společnostem z automobilového průmyslu. Mnoho podniků dodávajících komponenty pro toto odvětí má ve výrobních linkách drahou hydrauliku, pneumatiku či mazací systémy a Chvalis je umí servisovat.

Aby byla společnost k zákazníkům co nejblíže, aby mohla rychle reagovat, když někde kvůli poruše stojí výrobní linka, založil Chvalina i pobočky. Aktuálně je má v Liberci, Sušici, Rokycanech, Prostějově a Českých Budějovicích. Na podzim otevře filiálku také v Jihlavě a podle podnikatele to nebude poslední. K aktivitám firmy patří i to, že je premier distributorem zahraniční společnosti Parker, dodavatele hydraulických a pneumatických systémů, hadic a šroubení.

Za nezájem o techniku mohou základní školy

Na byznysmena a manažera v jedné osobě toho není málo. Milan Chvalina přiznává, že nerad pouští z rukou otěže rozhodování, ale učí se to. Přesto, když provází firmou, je jasné, že je s ní natolik spjatý, že rozhodne třeba i o výzdobě vestibulu. Je to takový nadšenec, který podnikem žije a jeho úspěchy se nabíjí. Takže je jasné, že i ve svých 59 letech má entuziasmu na rozdávání. Po pravdě, není na vše úplně sám. firma Chvalis je vlastně rodinnou společností.

„Manželka se mnou podniká od poloviny 90. let, je jednatelkou firmy, teď se stará hlavně o placení faktur,“ naznačuje byznysmen, že na důležitá rozhodování jsou dva. „Věřila mi v podnikání na začátku a věří dodnes.“ Ve firmě hodně pomohl i starší syn, absolvent VŠE v Praze, který si aktuálně zkouší vlastní cestu, ale dveře má prý stále otevřené. A totéž platí pro nejmladšího syna, studenta druhého ročníku Elektrotechnické fakulty ČVUT. Už zaměření této školy napovídá, že firma Chvalis se budoucnosti nemusí obávat.

Když ovšem přijde řeč na český vzdělávací systém, Chvalina má jasno. Za nezájem o technické předměty mezi mladými lidmi mohou už základní školy. Chybí v nich dílny, cokoli manuálního. „S fyzickou námahou nechtějí mít děti nic společného, je jednodušší si vzít tablet. Nebylo by dobré je nutit, ale kdyby si třeba vyrobily už na nižším stupni budku pro ptáky, jsem přesvědčený, že polovinu z nich by to bavilo.“

Problém má podle Chvaliny také učňovské a střední školství. Za socialismu tam působili takzvaní mistři odborného výcviku, což byli zkušení lidé z praxe. „Tam jsme sice dělali podržšroubováky a podržkleště, ale postupně jsme řešili praktické věci. Dnes zapracování absolventů učilišť a středních škol trvá mnohem déle. Pokud nejdou dělat cvičenou opici k pásu.“

Když můj člověk někam jede, jako by jel pan Chvalina

Přitom když si Chvalina vybírá nové zaměstnance, prvním kritériem není odbornost, ale morální vlastnosti. Ty jsou pro něj klíčové. A loajálnost. „Nechci mít u sebe člověka, se kterým budu vymýšlet nové systémy a on pak s polovinou mého mozku odejde jinam,“ vysvětluje. Na fluktuaci si ovšem nemůže podnikatel stěžovat. Odhadem 99 procent jeho zaměstnanců patří ke stálému kádru. „Když můj pracovník jede k zákazníkovi, tak jako by tam jel pan Chvalina. Musí být vyškolený, na úrovni, musí reprezentovat, aby nedělal ostudu.“

Skutečný pan Milan Chvalina je pověrčivý a není přítelem velkých změn, nerad ruší zaběhlé věci. „Nemám americký styl řízení, který upřednostňuje tvrdě jen výdělečný byznys. To není jediné hledisko mého podnikání.“ Chvalina neabsolvoval školy či kurzy, jak podnikat, jak řídit firmu. Na základě svých zkušeností tvrdí, že úspěšný podnikatel, a tím zřejmě je, protože firma Chvalis se letos stala Lídrem Ústeckého kraje, musí mít byznys v genech.

Kromě elementárních zásad jako nelhat, být slušný, zodpovědný, spolehlivý se ani thouha uzavřít vzájemně výhodný obchod nedá naučit. „To v sobě musí člověk mít, a také touhu vyniknout, být první, nejlepší. Lídr musí umět vést lidi, nadchnout je pro danou věc. I tohle s přirozenou komunikativností musí být vrozené,“ je přesvědčený Chvalina.

Ale vést kolektiv se mohou učit děti už třeba v zájmových kroužcích. A značný podíl na výchově budoucího podnikatele má podle Chvaliny rodina. „Každý den jsem na formátu A4 od otce napsáno, co mám udělat. Třeba zalít zahradu, dát králíkům, nasypat slepicím, očesat jablka a pak teprve jsem mohl za kamarády. Rodiče mi nic neodpouštěli a také nedarovali. Když jsem chtěl barevnou hudbu, tak jsem si ji udělal sám.“

Byznysmen ovšem přiznává, že dnes je jiná doba a takto postupovat by při výchově dětí nešlo. Ani o to doma na svých dětech nezkoušel. Alespoň by podle něho měli dnešní rodiče takzvaně táhnout za jeden provaz. Chvalina si nevzpomíná, že by jeho maminka s otcovým rozhodnutím veřejně nesouhlasila. „Rodiče by si měli dohodnout způsob komunikace vůči dítěti. Nesmí předním říkat jeden hot a druhý čehý.“

Autor článku týdeník Ekonom, Marcela Honsová, foto Milan Bureš

about post author

share this article

Choose your platform: Google Plus

related posts